25 let po komunismu – kam jsme došli? Máme svobodná a nezávislá média?

Média propojují lidi a svět

Kam jsme došli? Máme svobodná a nezávislá média? Pod tímto názvem se konala 23. října jubilejní 25. konference cyklu Člověk a média. Výběr panelistů byl i tentokrát zajímavý: novinář Ondřej Kundra z týdeníku Respekt, Radko Kubičko, editor a moderátor Českého rozhlasu Plus, právnička a politička Hana Marvanová.

V Česku se zvláštním způsobem mění mediální scéna. Tak by se dala vyjádřit jedna z hlavních myšlenek večera, prezentovaná Ondřejem Kundrou, který panel zahajoval. Do krize, s níž se tvrdě potýkají zejména tradiční papírová média, totiž přichází nový fenomén. Přestávají být zajímavým byznysem pro zahraniční vlastníky, kteří se jich zbavují, a na jejich místo vstupují čeští miliardáři. Období zahraničních vlastníků, i když bylo v Česku napadáno a kritizováno, bylo podle Ondřeje Kundry v podstatě obdobím novinářské svobody. Zahraniční vlastníci měli zájem o výdělek, nikoliv o obsah.

Existenční krize tradičních médií se dotýkala i témata předchozích konferencí, proto jen stručně: jde o jev souvisící s nástupem nových médií. Jak v této souvislosti krátce podotkl Ondřej Kundra, od jisté doby "lidé ztrácejí zájem si kupovat informace".

Vstup českých miliardářů na tuzemský mediální trh vyvolává řadu otázek. Jsme svědky Babišova vlastnictví mediální skupiny MAFRA (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, IDNES.cz, Metro, TV Óčko…). O situaci v obou velkých denících - MFD a LN - Ondřej Kundra prohlásil, že díky Babišovi v nich "trpí autocenzurou" a v MFD mají domácí redakci "úplně vyprázdněnou". Z obsahu tradičních médií celkově mizí politika, na rozdíl od internetu, který je podle něj daleko pestřejší. Jak ale také dodal, i když někteří novináři, odešlí z tradičních médií, zakládají své internetové projekty (padla jména Daniely Drtinové a Martina Veselovského, bývalých moderátorů ČT), i tato média mohou trpět nedostatkem financí. I internet může být podle Ondřeje Kundry někdy neprůhledně a skrytě financován někým, kdo má své zájmy. O Babišových médiích pak doplnil, že někteří novináři v nich přesto zůstávají a snaží se pracovat nezávisle - ovšem vedle těch, kteří jdou Babišovi "nebývale na ruku". Zmínil rovněž vlastnictví Respektu finančníkem Bakalou. O něm však podotkl, že na rozdíl od Babiše, Bakala, když o něm psal v jeho neprospěch, kvůli tomu "nevolal svým redaktorům".

Babiš je nyní politikem a má svá vlivná média. V této souvislosti Ondřej Kundra ocitoval slova filozofa Václava Bělohradského, která zazněla v diskusním pořadu Vaclava Moravce na ČT. Hovořilo se o politice, volbách a oligarších. Václav Bělohradský pronesl myšlenku, kterou dal Ondřej Kundra do souvislosti se současnou situací Andreje Babiše: teď jde o to, "aby se z oligarchů stala elita".

Větší neznámou zatím představuje zájem dalších miliardářů, z nichž byl Ondřejem Kundrou zmíněn Daniel Křetínský a Patrik Tkáč (finanční skupina J&T), kteří vloni jako Czech News Center koupili vydavatelství Ringier Axel Springer (vydávající mimo jiné Blesk, Aha!, Reflex a další společenské a teenagerské magazíny). Dále mluvil i o nákupu slovenských médií finančníky ze skupiny PENTA, která je na Slovensku nechvalně proslulá v souvislosti s kauzou Gorila (vykreslující politickou korupci) a která se rozhlíží po mediálním trhu i v Česku. PENTA na Slovensku svými kroky vyvolala širokou veřejnou diskusi. Jak řekl, na protest proti koupi tamního deníku SME například odešla jeho celá redakce.

Za úžasný výdobytek našeho civilizačního okruhu považuje Radko Kubičko dějinně nebývalou svobodu slova. V této souvislosti vyzdvihl model veřejnoprávních médií, tedy médií veřejné služby, jejichž myšlenka vznikla kdysi na půdě britské BBC. Podobně jako po pádu Hitlera v Německu byla po pádu komunistického režimu konstituována i u nás. Důležitou historickou okolností bylo rovněž ustavení tzv. rad, hlídajících veřejný zájem. Jak však uvedl, ani veřejnoprávní média nebyla v průběhu uplynulých pětadvaceti let prosta snah o politické zneužití. Připomněl dobu tzv. opoziční smlouvy (ČSSD a ODS), kdy podle něj čelila nebývalé ingerenci ze strany politiků obou stran. Dopad na situaci veřejnoprávních médií měl v minulosti také vznik soukromých subjektů, zejména televize Nova či privátních rozhlasových stanic. Jak zmínil, v jistých okamžicích se i veřejná média ocitla pod tlakem privatizace. Radko Kubičko připomněl velkou krizi České televize v roce 2000, kdy podle něj byly ve hře nejen ekonomické, ale i politické a další zájmy, proti nimž se tehdy pracovníci televize vzbouřili. V nepříliš dlouhé době, která uplynula od vstupu Babišova Hnutí ANO do vlády, podle něj zatím nedošlo - tak jak se o to snažil Berlusconi v Itálii - k žádnému pokusu o ovlivnění veřejnoprávních médií.

Kromě toho, že zmínil, že u zrodu médií veřejné služby stála BBC a myšlenka, aby do nich měly přístup všechny strany, tak hovořil i o principu vyváženosti, který by měl být pro tento typ médií charakteristický. Zdůraznil nutnost "vyváženosti mezi vyvážeností a její karikaturou". V této souvislosti si ale Ondřej Kundra neodpustil poznámku na adresu současné úrovně zpravodajství ČT, které zhodnotil jako natolik "sterilní", že už je ani jakákoliv strana nemůže napadat.

Zajímavou poznámku adresoval Radko Kubičko i směrem k sociálním sítím, když řekl, že nenaplnila očekávání nového veřejného prostoru pro diskusi, protože se lidé na nich v prvé řadě uzavírají do svých spřízněných myšlenkových skupin.

Otázku, zda ten, kdo má moc, má mít i noviny, nastolila Hana Marvanová. Jak konstatovala, přestože tato debata dříve probíhala, dnes, po pětadvaceti letech, jako by ustala. Tak jako dřívější pokusy politiků zmocnit se médií nevyšly, i dnes si myslí, že by politici média vlastnit neměli. Jako právnička se domnívá, že je to problém, který je třeba řešit systémově, tedy omezit politickým stranám vlastnictví médií ze zákona. Rovněž se hodně vyjadřovala k existenci rad veřejnoprávních médií a věnovala se principu jejich obsazování. Jak uvedla, původně se rady neobsazovaly podle politického klíče. To se stalo zvykem právě až v době opoziční smlouvy. I když by to tak platit nemuselo, prosazuje v tomto smyslu zákonnou úpravu, která by zamezila stranickosti, protože v kompetenci rady je například i volba generálních ředitelů. Nesouhlasí ani se současným stavem, kdy zde není nikdo, kdo by kontroloval u těchto médií hospodaření s miliardovými rozpočty. Uvedla, že v současnosti se ministerstvo kultury stalo platformou, kde se tyto změny mají diskutovat. Na adresu médií veřejné služby také řekla, že by žádné téma nemělo být pro ně tabu a svoji úroveň by neměla snižovat podle čísel sledovanosti, protože jejich nezanedbatelná úloha je vzdělávat a vychovávat přemýšlivé občany.

Média v principálně pluralitní demokratické společnosti by měla hrát roli jejich ochránce, zaznělo na konferenci. Pokusíme-li se o komentář ostatních názorů, bylo z nich patrné, že média v současné společnosti vzbuzují nejen mnohé otazníky, ale i určité obavy. Mediální svět je rozkomíhán, mimo jiné i existencí elektronických médií, o jejichž vlivu se dá do budoucna pouze věštit. Do určité míry tu hraje roli i politická situace, kdy se zdá, že tradiční strany ustupují novým uskupením typu Babišova Hnutí ANO, navíc s mediálním vlastnictvím. Obavy rovněž vzbuzují málo čitelné zájmy dalších českých finančníků, kteří se na mediální scéně už etablovali, či se o to pokoušejí. V době, kdy se zdá, že nejde o prosperující oblast podnikání, to vzbuzuje otázky po jejich skutečném úmyslu.

Tisk, patřící určitým stranám, měl u nás svoje historické opodstatnění už za 1. republiky a v podstatě i dřív, pomineme-li jejich karikaturu za totalitních režimů. Otázka po nezávislosti médií tedy není tak jednoduchá. Nezjednoduší ji ani existence nových médií a otázka po jejich regulaci. Veřejnoprávní média by tak ani v budoucnosti neměla ztratit svůj hlas. Půjde o jejich úroveň, o to, jaké vygenerují osobnosti. Měly by umět zůstat i v kakofonii hlasů na straně zdravého rozumu, neřku-li moudrosti. Konzumentům médií pak díky tomu, že nebudou klouzat po povrchu, totéž. Oligarchům ve veřejném prostoru pak přejme, aby se skutečně stali elitou. Rozdíl mezi ní a oligarchií tkví v tom, že elita se stará o hodnoty, které jsou důležité pro všechny, nikoliv jen o svůj privátní zájem.

Anna Černá