FOTOGALERIE

Dojem jedné účastnice

Člověk jen musí být ochoten šlapat občas do kopce, dodávám s úsměvem. Jako skvělý příklad by totiž mohly posloužit i mé letošní prázdniny. Tedy mám na mysli jeden konkrétní týden. Od 24. do 28. srpna se mi totiž naskytla možnost účastnit se Letní školy ekonomiky společenství, která proběhla v Praze-Vinoři. Když jsem se na tuto akci přihlašovala, nejenže jsem neměla tušení, jak velkolepá příležitost se za názvem Letní škola ekonomiky společenství ukrývá, ale také veškeré mé představy, které jsem si ze spojení těchto čtyř slov vytvořila, byly veskrze scestné. Když se ohlédnu zpět, nelituji ani jediné minuty strávené ve Vinoři. Kdyby mi ale někdo předem řekl, co za těch pár dní prožiji, asi bych mu moc nevěřila. Přestože je opravdu těžké vystihnout atmosféru školy v pár větách, pokusím se vám tyto chvíle přiblížit. Prvním velkým překvapením, které na mě v Praze čekalo, byli účastníci školy. 65 mladých se sešlo doslova z celého světa (například z Ruska, Severní Koreje, Číny a Brazílie). Myslím, že sdílet pokoj s dívkou z Ukrajiny a Chorvatska se mi zase jen tak nepovede. Všudypřítomné nadšení pro "věc" brzy zastínilo veškeré rozdíly mezi námi a umožnilo vytvořit upřímné, otevřené prostředí pro sdílení. A to byl důležitý základ, na němž se dalo stavět. 

Program, který začal v pondělí ráno, zahrnoval nejen přednášky čtyř přátelských profesorů ekonomiky (Anouk Grevin, Vittorio Pelligra, Benedetto Gui a Luigino Bruni), kteří měli vždy po ruce výstižnou odpověď na naše zvídavé otázky, ale také mnoho forem dialogu, jež byly skvělou příležitostí jak sdílet své životní zkušenosti a nápady s ostatními. Během týdne byly pro nás připraveny také workshopy, ve kterých jsme se snažili zasadit své myšlenky do praktického života. Já jsem si vybrala workshop umění a nelitovala jsem. Naskytla se mi totiž příležitost prohlédnout si obohacující dílo malíře Petra Ettlera, za což jsem moc vděčná. Pokus o vlastní výtvor naší skupinky měl sice od vyspělého umění dost daleko, ale naštěstí se fantazii meze nekladou. Ve středu jsme se pak všichni zúčastnili otevřeného dialogu s názvem Člověk a svět ekonomiky, který proběhl mezi známým českým ekonomem Tomášem Sedláčkem a Luiginem Brunim v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze, a zcela předčil mé očekávání. Jsem si jistá, že spokojeni byli jak studenti ekonomie, tak více či méně laičtí posluchači. Dále následovala krásná prohlídka architektonických skvostů hlavního města obohacená o zajímavosti z historie, kterou jsme zakončili, jak jinak, koštováním piva nedaleko Karlova mostu. 

V nadcházejících dnech nás svou návštěvou poctili podnikatelé z Ruska, Polska a Čech, kteří nám představili své příběhy a životní zkušenosti. Myslím, že pro mnoho mladých, především pro ty, kteří nosí v hlavě svůj podnikatelský sen, byla právě tato část školy stěžejní a nejvíce povzbudivá. Úžasný program obohacený o krásné prostředí Centra Mariapoli a brilantní výkony místních kuchařek zajistil, že široký spokojený úsměv byl k vidění snad na každé tváři. Na mě osobně též velmi zapůsobila pozitivní atmosféra školy. I díky tomu jsem si uvědomila, že právě důvěra v budoucnost mi mnohdy schází, a naopak pokud ji člověk pociťuje, může být opravdu mocným pomocníkem a podnětem ke změně. 

Musím také zmínit další aspekt, jenž přispěl k úspěchu týdne, a to budování mezilidských vztahů. Nová přátelství, která zde vznikla, se zajisté nedají spočítat na prstech jedné ruky, ani obou. Prostoru pro konverzaci a vzájemné poznávání bylo opravdu mnoho, nejen u oběda, večeře či při kávě během přestávky. Tento kolektiv, založený na víře, že každý z nás má co nabídnout a může ostatní něčím obohatit, se stal důkazem toho, že ke vzájemnému porozumění mnohdy není třeba ani společný mateřský jazyk. Centrum ve Vinoři bylo tedy víc než komfortním přístřeším, proměnilo se v náš dočasný Domov. Musím přiznat, že si v dnešním světě přeplněném odlišnými názory někdy připadám jak loďka bez majáku. A protože neumím příliš číst ve hvězdách, jsem opravdu vděčná, když mi někdo ukáže svou cestu, v kterou věří a která, ač je plná překážek, vede ke štěstí. Nakonec bych znovu ráda poděkovala každému, kdo přiložil svou ruku k dílu a pomohl tak, aby se tento týden mohl uskutečnit. A pokud zvažujete svou účast na příští škole ekonomiky společenství, radím stejně, jak bylo poraděno mně: Neváhejte. Vše co vložíte, se vám mnohonásobně vrátí, tak trochu jako v pohádce. Anna-Marie Dombajová